Primo Levi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Primo Levi
Primo Levi (1950)
Primo Levi (1950)
Rodné jménoPrimo Levi
Narození31. července 1919
Turín, Italské královstvíItalské království Italské království
Úmrtí11. dubna 1987 (ve věku 67 let)
Turín, ItálieItálie Itálie
Místo pohřbeníMonumental Cemetery of Turin
PseudonymDamiano Malabaila
Povoláníchemik, básník, politik, spisovatel, romanopisec, autor sci-fi, autor autobiografie a filozof
Alma materTurínská univerzita
Liceo Classico Massimo D'Azeglio
Žánrpaměti
Významná dílaJe-li toto člověk
The Truce
I sommersi e i salvati
The Periodic Table
OceněníOcenění Campiello (1963)
Cena Strega (1967)
Grawemeyer Award for Music Composition (1997)
Cena za literaturu Viareggio
Premio Feltrinelli
… více na Wikidatech
Politická příslušnostPartito d'Azione
Manžel(ka)Lucia Morpurgo
PříbuzníSimona Levi (strýc)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Primo Levi (31. července 1919 Turín – 11. dubna 1987 tamtéž) byl italský židovský chemik a spisovatel, jehož nejproslavenější dílo Je-li toto člověk (1947) je autobiografickou výpovědí o jeho věznění v koncentračním táboře Auschwitz.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Turíně roku 1919 Cesaru a Ester Leviovým (dva roky před jeho sestrou Annou Marií). V roce 1934 nastoupil na prestižní gymnázium Liceo Massimo d’Azeglio.[1] Původním povoláním byl chemik, chemii vystudoval v letech 1937 až 1941 na turínské univerzitě. V roce 1933 vstoupil do Avangardisti – hnutí pro mladé fašisty. V roce 1942 vstoupil do ilegální Strany akce a obstarával styk s ostatními protifašistickými organizacemi, po německé okupaci Itálie působil v partyzánském oddílu, na konci roku 1943 byl zajat a jako Žid deportován do sběrného tábora v Carpi-Fossoli. Odtud byl deportován do pracovního tábora Osvětim-Monowitz, kde pracoval v průmyslovém komplexu Buna, který byl součástí IG Farben. Přežil krutý život v Osvětimi – po osvobození tábora byl krátce nato internován do ruského tábora pro bývalé vězně nacismu a po kapitulaci Německa a smrti Hitlera se po delších peripetiích vrátil vlakem přes dnešní Ukrajinu (Staryje Dorogy a Bobrujsk), Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Německo zpět do Turína. V roce 1947 se oženil (s Luciou Morpurgo, se kterou vychoval dvě děti) a začal pracovat ve výzkumné laboratoři a psát. V 67 letech spáchal sebevraždu.

  • Leviho rodina v roce 1927
    Leviho rodina v roce 1927
  • Monowitzká továrna IG Farben během své výstavby v roce 1942, asi 10 km od Osvětimi
    Monowitzká továrna IG Farben během své výstavby v roce 1942, asi 10 km od Osvětimi
  • Vězni pracující v Monowitzké továrně
    Vězni pracující v Monowitzké továrně
  • Schéma komplexu Monowitz Buna, ve kterém Levi musel pracovat
    Schéma komplexu Monowitz Buna, ve kterém Levi musel pracovat
  • Levi v koncentračním táboře
    Levi v koncentračním táboře

Komplex přeživšího[editovat | editovat zdroj]

Levi byl jedním z lidí, kteří trpěli tzv. komplexem přeživšího – tj. výčitkami svědomí těch, kteří přežili smrtící prostředí a likvidační selekce (často i v důsledku náhod) a ptají se, zdali to nebylo na úkor jiných.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První Leviho román, Je-li toto člověk (Se Questo è un Uomo, 1947), se zabývá jeho zkušeností z táborů. Otázka pronásledování Židů se pak vrací i v jeho dalších knihách, mj. Kdy, ne-li teď? (Se non ora, quando?, 1984) a Potopení a zachránění (I sommersi e i salvati, 1986). Zážitky z poválečné cesty zpět do rodného Turína byly hlavním tématem nejznámějšího Leviho románu Příměří (La tregua, 1963). Kromě románů napsal Levi i několik svazků povídek: Formální chyba (1971) a Prvky života (1975), Lilít (1981). Pod pseudonymem Damiano Malabaila vydal vědeckofantastický povídkový soubor Přírodopisy (1966). Byl též autorem několika sbírek básní zobrazujících lidské nitro: Brémská hospoda (1975), Francouzský klíč (1978), V nejistou hodinu (1984). Kniha Leviho esejů z let 1964–84, která vyšla pod názvem Cizí povolání (1985), obsahuje výpravy do světa přírodních věd, techniky, astronomie a literatury. Levi též přeložil Kafkův Proces do italštiny (1983).

Román Příměří zfilmoval režisér Francesco Rosi v roce 1997. Byl oceněn cenou Strega. V Berlíně je po něm pojmenována střední škola.

V roce 2006 byla jeho kniha The Periodic Table vybrána britskou Královskou společností za nejlepší vědeckou knihu všech dob.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.iliteratura.cz/Clanek/17799/levi-primo
  2. ↑ Imperial News – The debate is on: the best science book ever is announced [online]. Imperial College London, 2006-10-23 [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Primo_Levi&oldid=22051500“